Tuhle jsem ho zase potkala. Povídám mu, že, když se minule ptal na čas, tak, že mám doma docela pěkné hodinky, jen do nich musím koupit baterku. Odpověděl, že jej najdu každý den mezi čtvrtou a pátou tady na terase bývalého výměníku. Ovšem zdůraznil: "Dneska ne, od tří je na náměstí hudba, jdu si zatrsat!"

Se mnou si takhle povídala pani v Motole - vím vše o jejím vnukovi i kámošce, které říká Becherovka, a kámošce, které říkala Držgrešle...Paní bylo 67 let. Obě jsme měly pauzu před dalším vyšetřením.

Na krytém parkovišti chodil sem-tam pán. Když mě uviděl, babku s Favoritem, ani si o nic neřekl. Myslím, že to naše povídání začalo dotazem na čas. Popovídali jsme si hezky. O dětech, o starostech a radostech i o autech. Loučil se srdečně, asi mu to obyčejné povídání bylo vzácné.