Souhlas...dnes brečí, že nemohou dosáhnout na bydlení a kvalita a velikost není o mnoho lepší. Já jsem přímo alergická na pořád RETRO...připadám si, že mi ČT servíruje, že jsem ve svém mládí slezla ze stromu.

Je to obvyklá taktika všech, kdo chtějí zastřít a zlehčit, že současnost je také samý průšvih a malér.

My se do paneláku 3+1 stěhovali v roce 1978, vedle nás rodiče do dvougarsonky (byty jsme dostali za demolici).

Ženě se panelák nelíbil, mně to bylo šumák. Ale dnes, po 40 letech by byl tento byt (5 minut k metru) velmi dobře prodejný.

Mě na té vší "protinormalizační propagandě" nejvíc štve to přehánění. "Nebyla auta" a v čem tedy ti lidé jezdili, že o víkendu byly na silnicích šńůry? Jistě, sortiment byl mizerný, ceny vyšší a dostupnost občas. Ale KAŽDÝ, kdo normálně pracoval si auto koupil a jezdil.

To samé "fronty na všechno". Jistě, na zájezdy do ciziny ano, na západní elektroniku také. Ale na potraviny, či běžné zboží? Spíš ne. Koupil jsem si tehdy za 6.000,- Kč okružní pilu HOP60. Dnes takovou pohledat.

Atd. Všude je chleba o dvou kůrkách, ale pokud mám hodnotit objektivně, tak nedostatky socialismu byly zase vyváženy výhodami. Směli jsme se málo pohybovat směr západní cizina, ale na druhou stranu se sem zase neinfiltrovali dealeři drog, kapsáři a žebráci.

Tak. A teď mi můžete začít spílat.

Nějak mi to "Husákovo 3 + 1" nevadí, vždyť je to určení dvacetileté epochy. Nahradit by se to dalo asi jen "normalizačním 3 + 1", ale to by se Vám taky asi nelíbilo. Bytová kultura u nás byla teoreticky na úrovni, kdyby se soudilo podle časopisu Domov. V praxi se ale nedalo nic moc sehnat. Koncem 70 ́s jsem prodával v Družbě bytový textil, což bylo oddělení spadající pod úsek nábytku. tak jsem byl u toho, když tam jednou za čtvrt roku brali záznamy na nedostatkové stěny. Tam se čekalo i přes noc. Nějaký nábytek byl samozřejmě k mání hned, ale ten podle toho taky vypadal.

My jsme stěnu vůbec nechtěli, i ty relativně nejhezčí nám připadaly jako uniforma. Vytvořil jsem něco z dřevěného špajzového systému a natřel to palisandrem. Šatní skříně jsme použili prvorepublikové po prarodičích. Bez sedačky jsme byli snad rok, než jsme narazili na tu pravou - poměrně drobnou, trochu retro a hlavně v jednobarevné vínové. Podobně tak jednobarevný šedý koberec jsme museli dlouho hledat. Nejdřív na něm teda byl vidět každej drobek, ale po roce chytnul lehkou stejnoměrnou patinu. Kuchyně Aroma se dokupovala po jednotlivejch dílech, co se zrovna daly sehnat, ale slouží dodnes.

Většina vrstevníků ale chtěla mít spíš všechno hned, tak nakoupila, co bylo zrovna k mání. Pohled do obýváků tak většinou opravdu vypadal jak z těch různých výstav "Takhle jsme žili".

Ale no tak, různé obývací stěny byly tehdy k mání, vybíral jsem si volně mezi pěti, skončil jsem u Luxoru za 15. tisíc (v r.1981, padlo na to spoření mladých). Kdybych se vícekrát od té doby nestěhoval, slouží mi dodnes. Proti dnešku je rozdíl v poměru cena/mzda. Ale nikoliv v kvalitě.

Karma.

Mám stejné zkušenosti s úklidem (okna žiletkou) nového bytu v paneláku. Jak řekl Havel, v kralíkárně. Ale dnes se nestaví ani ty kotce a když, tak předražené.

Mám stále stejnou stěnu - vydržela se mnou bez úhony (děti, vnoučata) 45 let. To těch pár prkýnek na zdi a jedna skříňka vzoru "smontuj si sám", co se prodavají dneska, to nejspíš tak dlouho nevydrží, proto název Hamáčkovo nebude ...

Co se do blogu nevešlo:

Dneska někdo preferuje kuchyň ve stylu Provence, jiný to má a la pitevna: tj.: ocel, mramor a sklo. Prostě tak to je. Snad to někdo za třicet let nebude hodnotit jako "Hamáčkovo" nebo "Babišovo".

Dovoleny je jenom "Tady je Krakonosovo" !!!