"Napište blog, paní Žolíková, máte skluz!"
nikoliv příjmení majitele. Musela jsem se dnes paní Matesové přiznat, že si nemyslím, že umím psát blogy a proto již deset měsíců v této oblasti stagnuji. "Blbost," pravila ta moudrá sousedka, "trénink dělá mistra! Máte za sebou víc než sto devadesát blogů"
Tak jsem tady zas a za nic neručím. Během těch deset měsíců jsem měla milión námětů, poznatků a postřehů, jen otázka zpracování mě vždy uzemnila. Pomyšlení, že zplodím (na fakultě jsme tomu říkali "porodím") blábol, zmrazilo prsty nad klávesnicí. A já píši všemi deseti! Zase otřepaná blbost. Píšeme ve skutečnosti devíti, tedy osmi, devátým (palcem) ovládáme mezerník; já pravým. Můj levý palec všechny roky zahálí.
Dnešek byl fakt hutný, měla jsem nějaké pochůzky, prvotní odhad byl tak na hodinu. Tedy Plzeň je v tomto ohledu fantastická, je tu všechno a hlavně blízko, i když bydlím na předměstí. První, velice příjemný, až krásný, zážitek se odehrál ve velkoprodejně s elektromateriálem. Potřebovala jsem lepší žárovku pod linku v kuchyni. V tomto obchodě to chodí jak v bance nebo na poště. Zmáčknete příslušné tlačítko a přijde si pro vás maník. Měla jsem štěstí, dorazil ten pán, před kterým jsem nedávno předvedla etudu "malá, tlustá, blbá". Není divu, že si mne pamatoval. Hned mi z chladničky na účet podniku daroval flaštičku jemně perlivé vody (fakt jsem se potila jak prase), poradil, předvedl několik modelů, doporučil optimální variantu i nabídl AAA baterky do ovladače. Více takých! Vybavila jsem pak pár dalších nutných věcí, uondána se svou šejdrem páteří jsem usedla na lavičku. Dole se válela plechovka od energetického nápoje a vedle! Dámská peněženka! Letmo jsem skoukla obsah, bankovky žádné, jen pár mincí. Ale hlavně občanka, kartička zdravotní pojišťovny a hafo karet z obchodů.
Z domova volám městskou policii, no, dispečer si seděl na uších i mozku, měl-li nějaký. Šlo mi o to, aby informovali paní, že doklady jsou na světě, adresu jsem nahlásila podle občanky. Na dispečerského strážníka to bylo nějak moc, tak, že mi prý posílá hlídku. Ať žije hospodárnost, aneb náklady nás nezajímají! Dorazil mladý, rozumný chlapec, prohledal peněženku, v tajné kapsičce našel tři tisícikoruny úhledně poskládané do malého čtverečku sepnuté kancelářskou sponkou. Miniaturním písmem sepsal seznam zajištěného obsahu peněženky (a že toho tam bylo! Lístečky s telefonními čísly, šest vizitkových fotek …) na rubovou stranu hlášenky o velikosti A5. A že prý peněženku rovnou zaveze majitelce, ale, že jí nemůže říci jméno nálezkyně. Jejda, o to mi vůbec nešlo.
Zhruba před třemi lety jsem už taky peněženku našla. Tentokrát u Alberta, když jsem vytahovala vozík. Ležela tam. Byla v ní i platební karta včetně dalších dokladů. Podle občanky jsem zjistila adresu, naštěstí to nebylo daleko, donesla jsem jí majitelce. Celá radostná mi přes mé zdráhání darovala flašku medu.
Ještě se musím vrátit na začátek. Taky jsem pravila paní Matesové, že dalším důvodem proč netvořím blogy je, že se vydovádím v deníku, který si už druhým rokem denně píšu. Je to báječná věc, cvičit si v důchodcovském věku ruku. Stačí letmý pohled na první zápisy. Ten rukopis! Utrpení! Už jsem se vypsala. A mám dalšího koníčka. Vždy jsem ráda šila, ostatně tenkrát to byla nezbytnost. Jenže dnes už jsou dcery velké, bazary se super látkami neexistují, látky jsou vesměs drahé a pro sebe? Spotřeba jak na vojenský stan. Minimalizace, to je téma dne. Tak jsem se dala na patchwork. Pořídila jsem pomůcky za bratru dvě tisícovky a tak to koukám využít. Moc mě to baví. Jak vidím na YOUTUBE, americké dámy mívají šicí dílny, Kdyby viděly, jak boxuji s plotnou, šicím strojem a žehličkou v kuchyni pronajatého bytečku 1+1, jistě by mne navrhly na šicího Oscara.
Já jsem vás varovala na začátku, tento blog za nic nestojí. Byl to jen takový hutný den. I ten Žolík už padl.
Pa.
Jana Mrázková
Vystřílet nemocnici je zločin, stav vraha však chápu
K lékaři chodím jen v nejnutnějším případě (nechat si předepsat léky), Domácího lékaře nečtu, hrozilo by nebezpečí, že si člověk nalezne všechny choroby. O své zdraví se starám průběžně, Zdravou stravou, otužováním,
Jana Mrázková
Zůstal jste svůj, aneb když (nejen) milenky pláčou
Běžná ranní radio kulisa, hráli Vaši písničku a najednou mne během ní zamrazilo. V to úterní ráno, když muž se ženou snídal, došla ona smutná zpráva. Dělovou ránu dal někdo jiný.
Jana Mrázková
Asi toho má letos fakt hodně
Tedy Ježíšek. Přišlo mi v noci vnuknutí, že bych mu už měla pomoci zabalit dárky. Na rozdíl od loňska, kdy jsem dárky cpala těsně před Štědrým dnem do koupených vánočních taštiček, jsem to tentokrát vzala zgruntu.
Jana Mrázková
Když krachne přátelství....
Inu, stalo se, co jsme ani jedna nejspíš neočekávaly a ani si to nepřály. Od prosince loňského roku jsme měly s Alenou u Čedoku zabeštelovanou dovolenou letos říjnu na Kypru.
Jana Mrázková
Tak jsem se zapakovala (nikoliv napakovala)
Onen obrat, uschovaný v závorce, u mne fakt nehrozí. Ve skutečnosti jsem se zabalila. Teda skoro, ještě nějaké drobnosti. Stačí nalézt hřeben, který jsem důkladně umyla, ale někam se mi schoval.
Jana Mrázková
Charita, děkuji, už ne, ačkoliv....
Ano, to je ono, už pár /to je dva, nebo několik?/ měsíců se lehce potácím ve svém, finančním pnutí důchodkyně, která má srdce stejně široké jako boky, nicméně fakt omezené finanční možnosti.
Jana Mrázková
Jděte do háje s tím "Husákovo 3+1"
Cítím se zcela oprávněna vyjádřit se k tématu "Husákovo 3+1", neboť v r. 1980 jsem si zařizovala domácnost v podnikovém bytě na sídlišti Záhumenice v Bratislavě - Rači. Chtěla jsem to mít hezké,
Jana Mrázková
Nevím jak je mámě......II.
Tak jsme se dnes vydaly (mé dcery a já) za babičkou/maminkou do Rakovníka, do nemocnice. Přes Kralovice je objížďka, takže nám cesta z Plzně trvala hodinu a půl.
Jana Mrázková
Nevím jak je mámě, protože neznám heslo
Obvykle se zde rozpovídám, dnes to bude stručné. (Hm, teď mi to při odesílání napsalo, že perex musí mít min 100 znaiů), snad se trefím.
Jana Mrázková
Jak si naplánovat doktora,
přesněji řečeno, návštěvu u lékaře. Neplánované přepadovky lékaře u mě nehrozí, protože nachlazení i případné chřipky léčím svépomocí. Jako důchodkyně nepotřebuji péenky pro zaměstnavatele. K zubaři chodím průběžně podle potřeby,
Jana Mrázková
"To vám teda závidím, paní Mrázková!",
pravila dnes ráno sousedka, když jsem na dotaz ohledně mé dovolené odpověděla, že jedu v říjnu na Kypr. Za těch šest let, co tu bydlím, se jakž takž známe, prohodíme pár slov, celkem nic moc osobního.
Jana Mrázková
Ve čtvrtek v 16.00 hodin si pustím plyn
Mí věrní, chci věřit, že v tento okamžik budete v duchu se mnou. Těším se, dnes už přípravy vrcholí. Zítřejší dopoledne nějak přetrpím v očekávání hodiny H.
Jana Mrázková
Boženka z trafiky a trafiky vůbec
Až do svých devíti let jsem žila na vesnici a výraz "trafika" jsem měla spojený jen se starým Soukupem, Máňou a jeho vnučkou Boženkou, protože se jim říkalo "z trafiky".
Jana Mrázková
Pohlreich a české příštipkaření
Obecný český národ se už deset let oháněl osobou Zdeňka Pohlreicha, vlastně díky televize Prima, která šéfkuchaře pravidelně nabízela.Lidi jej milovali i nenáviděli.
Jana Mrázková
"Stará doba skončila, paní Mrázková",
řekl mi druhdy psychiatr, ke kterému pravidelně nosím svoji bipolární poruchu. Obvykle si ji odnáším s sebou o trochu lehčí. Pan doktor je príma chlap, asi v mých letech a mimo jiné ví, že holka po šedesátce už holt díru do světa
Jana Mrázková
Blízká setkání nepočitatelného druhu
Stává se to. Třeba jste to taky zažili. Po dlouhé době se někde setkáte s člověkem, jehož jste kdysi dávno znali, celá léta jste o sobě nevěděli, najednou se setkáte, možná se připomenete, možná ani ne. Stalo se mi to několikrát,
Jana Mrázková
Stačilo pár dní a zase jsem auf
Přiznám se, mě už do varu nepřivede cena ropy na světových trzích, rozhádané fórum při zahájení summitu G7, neutěšený technický stav D1 ani druhý rozvod G. Partyšové.
Jana Mrázková
Mělo se ušetřit 150 miliónů, novým opatřením se ušetří 150 miliónů
A jsme zase u původně plánovaného zrušení jedné třetiny matrik, tedy údajně těch, které do roka provedou dvacet matričních úkonů. Už je to jinak.
Jana Mrázková
Zálohové výživné, mě se kdysi netýkalo, bohužel
Ano, zálohové výživné, kdy stát platí samoživitelce/samoživitelovi za neplatícího povinného/povinnou, už tu bylo, konkrétně v r. 1991, kdy se mě to skoro týkalo.
Jana Mrázková
Abiturienti, aneb úplně zralé maliny
Zítra máme v rodném městě slezinu žáků z devítiletky. Sraz se koná v květnu každý rok, ale naposledy jsem se zúčastila před čtyři roky, protože bydlím jinde, a nějak to vždy nevyšlo.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 199
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 744x