Rok 1973: Mít tak džíny!
Matka mne záhy utnula, věřila, že se brácha z vojny ve zdraví vrátí, své džíny užije, zakázala mi je nosit.. Taky jo, brácha po dvou letech dorazil hezky vyžraný, protože na letišti v Žatci kamarádil se šéfem kuchyně pro piloty a paragány, a ti měli papú opravdu fajnové, na rozdíl od řadových vojáků. Dovalil domů tehdy postupně brzdící padák od letadla, jedny boty - kanady, dost konzerv tresčích jater a krabici s mastičkami Framykoin. Po návratu jinou uzeninu než uherák nepozřel. Takže se to těch řeckých džín nenarval a to byla má chvíle.
Matka ten padák obarvila na modro a ušila z něj potahy do naší Škodovky stovky. Materiál byl nezničitelný. Tresčí játra jsme konzumovali průběžně a Framykoinem léčili i kopřivku, když už jsme ho měli, no né?
Jenže džíny byly snem. V té době stály Rifle 45 bonů, pokud jste neměli devizové kamarády, nezbylo než bony koupit na ulici. Většinou po pěti korunách. I to přišlo mé matce jako nekřesťanský peníz. Ale jednoho dne se slitovala, rodina mé naléhání, prosby, pláč a touhu už nemohla vydržet. A tak jsem měla své opravdu první džíny, béžové, manžestrové zn. Rifle. Posléze, v létě 1974 jsem zakoupila dámské (!) džíny, bleděmodré, značky Jennifer.
Jde o to, jak jsme se všichni na módní džíny upnuli. Co vše jsme byli schopni a ochotni udělat pro to, abychom je mohli natáhnout. Jak jsme se na ně těšili, sháněli bony, vystáli frontu v Tuzexu, jen, abychom si ten vysněný kus z denimu, ocvočkovaný na kapsách, mohli domů přinést. Ta radost, to potěšení, když jsme v nich prvně vyrazili ven. Pokud se pamatuji, nebylo to tenkrát: "Já je mám, ty ne, jsem lepší."
Džíny dnes vzal čert. Můžete jich mít deset na prstu každé ruky, rozdřípané na kolenou, kónické, dole na gumu, široké, tmavé, světlé, jak je ctěná libost. Jdete do obchodu, koupíte, hm, a co dál. Když se znelíbí, skončí v kontejneru. Joj, jak jsme si naše džíny svého času hýčkali! Když se prošoupaly mezi stehny, matky je zašívaly, nastavovaly i kůží, jen, aby kalhoty vydržely.
Bezpochyby ze mně čiší staromilství. Věcí jsme si tehdy vážili. A těšili se na ně. Radovali se z nich. Včetně oblečení. Jako holky jsme chodily v šatech, které nám šily mamky podle Burdy, štrikovaly jsme si svetříky a la mode. A nemohu se zbavit dojmu, nechť si kdo chce. co chce říká, že jsme byly pěkné holky. V odívání určovaly trend i paní učitelky, vždy elegantní. Dneska už do toho nevidím, jen občas v televizi v sekvencích zaznamenám paní učitelky, mnohdy v orvaných džínách a triku nevalného vzhledu. Kdo naučí děti vkusu? Všechna čest maminkám, které děti strojí.
Často je mi na ulicích stydno. Vytratila se ženskost i parádivost v tom dobrém slova smyslu. Holky chodí v legínách, zadek XXXL, na to dlouhé triko, navrch bundička. Uniformita. Ne, nepranýřujte mne. hezky se dá obléknout i za pár peněz. Jen to chce chvíli přemýšlet.
Vkus. To je to slovo. které se nějak vytratilo. Nikdo na něj nemá čas.
Jana Mrázková
Vystřílet nemocnici je zločin, stav vraha však chápu
K lékaři chodím jen v nejnutnějším případě (nechat si předepsat léky), Domácího lékaře nečtu, hrozilo by nebezpečí, že si člověk nalezne všechny choroby. O své zdraví se starám průběžně, Zdravou stravou, otužováním,
Jana Mrázková
Zůstal jste svůj, aneb když (nejen) milenky pláčou
Běžná ranní radio kulisa, hráli Vaši písničku a najednou mne během ní zamrazilo. V to úterní ráno, když muž se ženou snídal, došla ona smutná zpráva. Dělovou ránu dal někdo jiný.
Jana Mrázková
"Napište blog, paní Žolíková, máte skluz!"
Pravila paní Matesová, když jsme se ráno potkaly s našimi pejsky na špacíru. Tedy, ona se jmenuje jinak, a já taky nejsem Žolíková. Jenže to máme tak vymyšlené: My pejskaři se obvykle při prvním setkání ptáváme na jméno pejska,
Jana Mrázková
Asi toho má letos fakt hodně
Tedy Ježíšek. Přišlo mi v noci vnuknutí, že bych mu už měla pomoci zabalit dárky. Na rozdíl od loňska, kdy jsem dárky cpala těsně před Štědrým dnem do koupených vánočních taštiček, jsem to tentokrát vzala zgruntu.
Jana Mrázková
Když krachne přátelství....
Inu, stalo se, co jsme ani jedna nejspíš neočekávaly a ani si to nepřály. Od prosince loňského roku jsme měly s Alenou u Čedoku zabeštelovanou dovolenou letos říjnu na Kypru.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Na synagogu ve Varšavě kdosi hodil Molotov, čin odsoudil Duda i ambasáda USA
Neznámý útočník v noci na středu hodil tři zápalné lahve na synagogu v centru Varšavy. Případ...
Zatýkáme migranty pro první vlnu deportací do Rwandy, oznámil Londýn
Britská policie ve středu začala se zadržováním migrantů, kteří do Británie přišli nelegálně a byli...
Moskva se chlubí stroji ukořistěnými Ukrajině: Abramsy, Leopardy i českými BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
ANO vytáhlo na europarlament. Dostálová slibuje podívat se na Green Deal
Hnutí ANO zahájilo kampaň do Evropského parlamentu. Kandidáti se představili před Památníkem Tomáše...
- Počet článků 199
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 744x