Nesplachuj!

Pokud se nemýlím, tato hláška zazněla z úst Jiřího Duška ve filmu Pupendo. Jen mi minulý týden trochu zatrnulo, byla u mne domácí zinkasovat nájemné, když jsem řekla, že jsem za minulý rok probendila 29 m3 studené vody, zeptala se: "Vy splachujete?"

Naši předkové to měli jednoduché. Pominu jedince nižších vrstvev, kteří nejspíš chodili někam za chalupu. Ti páni na hradech si už nechali stavět tzv. préverty, lidově zvané výsernice. Ze slova "prévert" se časem vyvinulo slovo "prevít". Ale zpět: préverty fakticky neměly žádné dno, o septiku nemluvě a tak ta nadělení panstva padala utěšeně dolů, těm uličkám pod nimi se říkalo "zlaté", dle barvy, o zápachu se kroniky nezmiňují.

I já jsem v mládí na vesnici zažila tzv. suchý záchod, krásné dubové fošny, kde se dalo tak krásně posedět. Jednou se stalo, že maminka ve snaze opustit tuto místnůstku, zjistila, že lígr (tj. očko a drátek s háčkem) je zaseknutý a nemůže ven. Řvala jak na lesy, přišla teta, okénkem mamince podala sekyru, aby lígr vyrazila. Ovšem sekyra měla právě rozměr futer a vzpříčila se. Už nevím jak maminku ven dostali, ale ta historka se dlouho vyprávěla.

Babiččin sucý záchod pod kůlnou pak neměl dveře a nebyla nouze o situace, kdy mne přišla zkontrolovat slepice, natočila hlavu, aby lépe viděla, kvó, kvó, ještě tu trůní.

Na suchý záchod byli manželé Němečkovi, kteří jezdili s hovnocucem.

Dneska,když myji podlahu pitnou vodou, splachuji jí WC, musím myslet na dětičky v Africe, které chodí i pět kilometrů pro kbelík vody.

Tak jsem na rozpacích. Měla domácí pravdu? Nemám splachovat?