Já jsem minulý týden zorganizovala srazik z učňáku. Srazík protože, se nas schází málo. Ale to nám nebránilo se pobavit a každá máme jiný příběh a život. Bylo Tomíkem setkání a super relax .

"Jak bylo sladké podepsat se dívčím jménem." Spolužačka se také měla na sletu spolužáků takto podepsat, ale ne-a-ne si vzpomenout, jak se jmenovala. Dnes je v pamětní knize jen podivný klikyhák.

Naše setkání pětasedmdesátníků proběhlo nedávno - 19. května.

Prošel jsem všemi druhy vzdělání a pak říkám - Ty, ze základky jsou nejlepší ! Tam je totiž množina normálních lidí, bez individuí ve fialových sacích, bílých ponožkách - (kteří po opití) , poučují okolí, jak se má žít ! Pak sedím proti dědkovi , který se ihned mění ! Na zádech má koženou brašnu s nezbytnými sklíčky. Tu odkládá a leze na strom. Tu přiskakuje spolužák druhý, který využívá vybuleného dřevěného WC a hromádky nabírá klackem ! Čile pomazává kmen a větve. Spolužák v koruně stromu čumí - jak sleze ? S hromadou veřejného trusu - řádně konal Václav Hromada - a na stromě byl vyplašený - Antonín Zajíc ! Ohromné sezení, až dojemné hlazení spolužáků a spolužeček po rukou - bez erotických motivů ! Naopak, zde naprosto vypučelo to, co pomalu zaniká - Milé, hřejivé a to prosté - Lidství ! Hladil jsem intenzivně tedy taky , jsa rovněž pohlazen . Přišel zmatený číšník s pivem a čuměl, zda se neocitnul mezi nějakými homo menšinami ! Naopak - Byl, mezi skutečnými lidmi, kteří se skutečně měli rádi a mnohé je spojovalo - dětství, mládí ...

Já mám opačnou zkušenost: na základce jsem byla za kámoše s Josefem V. Při rozčilení koktal, takže mezi ZŠ a SŠ byl 3 týdny v Praze na logopedii. Byl z toho nervní až tak, že koktal víc, než obvykle. Ty tři týdny jsme si dopisovali a já ho psychicky podporovala, jak jen patnáctka umí... Po 90. se z něho stal týpek s bílými ponožkami v černých mokasínech... Naposledy jsem ho viděla před 15 lety na srazu devítek. Od té doby na srazy nechodím, neb nejhorší srážka je srážka s blbcem a kór, když býval za kamaráda.