Já jsem dokonce dlouho telefon nechtěla. Ani si o něj v roce 1978, když jsem nastoupila do práce, zažádat. Vymakaně jsem si řekla, že je lepší být "nedostupná". A když bylo nejhůř - přišel telegram. To ovšem pošta fungovala a podstatně levněji, než dnes. A ano - také mám debila, a občas odešlu sms dřív, než ji dokončím...

Jano, moc pěkné vzpomínání a dodatečně vše nej, nej k narozeninám! A z té techniky si nic nedělej, jsme na tom stejně

Človeče, on ten nový telefon je "uživatelsky příjemný", tj., ta tlačítka (já ovládám levou ruku), už nemusím nehtem, ale ony jsou takoví polokulaté. Brnkla jsem tam nový blok, pa, Jíťo!

Já si myslím, že sem tam máme plno paměť i bez chytrých telefonů apod...Pamatuji si to jako Vy, to jsem tátovi volala přes spojovatelku, pak přišla předvolba a musím se přiznat, že ty mladé lituji, protože někdy mám dojem, že mobil už mají přilepený na uchu. Jsem sice pamětnice, ale uvažuji trochu dál...jestli budou mít karpální kanálky...snížený sluch o 40%, ale to je asi už jiný pohled. Moje maminka mi vyprávěla, že za vesnicí přistálo letadlo...a celá vesnice letěla se na ten div podívat. Někdy, když se toulám po hvězdách, tak přemýšlím nad svou babičkou, která s kosou, trakařem a nůší toho šílenství byla ušetřena a tak se dožila 92 dvou let. Pěkný večer

A to, já, milá Danuše, ještě pamatuji, jak na té poště v Petrovicích měli panel s dírkami a pultík, z kterého úřednice vytahovala jakoby nábojnice na šňůrkách, a ty nábojnice strkala na panelu do příslušných dírek. Tenkrát jsem pochopitelně nechápala jak a kam, ovšem obávám se, že bych to nepochopila ani dnes. Naše babičky byly fakt šťastné, byť někdy životem zkroušené ženy. Neříkám, že bych zrovna chtěla tahat vodu ze studny, ohřívat ji v železňáku na koupání..... Já jsem k babičce jezdila na prázdniny a dobrovolně snášela "útrapy" venkovského přírodního života. Nezapomenu na suchý záchod bez dveří, obrácený pod kůlnu, kde mne přišla zkontrolovat slepice, podívala se úkosem - hrchrr, zvedla nožku a odešla....