Na boty jsem byla vždy ujetá. To, co je dnes hit - tzv. espadrilles, to jsem prosím nosila už v r. 1972, kdy mi je přivezla kámoška, rodilá Francouzka, pak mi je průběžně posílala. V r. 1988 jsem je koupila v Bulharsku za pět dolarů. Pak ve Vídni v r. 1990 za 19 šilinků (šiling byl asi 2,60 Kčs, tedy za necelou padesátku) a prodavačka se ptala: Nur eine paar?

No vidíš, a já je v roce 1970 koupila v Litvínově.

Mne letos dostaly retro boty. Míním tím letní módní botky s vysokou podrážkou - a k tomu adekvátně vysokým podpatkem. Jako 15letá puberťačka jsem ukecala maminku, aby mi je koupila (čili před 45 lety). Podrážka cca 5 - 6 cenťáků, podpatek jsem směla jen malý, čili další asi 2 cm. Vidím je dodnes: černá podrážka s červenými pásky - však letní, páskové...

Jsou boty, na nichž se moc chodit nedá. Vlastně dá - ale vypadáte, jak když chodíte na chůdách. A v letošním létě byly tyto RETRO botky zase hitem. Upřímnou soustrast všem, které je nosily.

Na retro boty mi nesahat! Ale musely to být BOTY! U mne vždy ze Snahy Brno, módní a pohodlné. V osmdesátkách i bleděmodré nebo červené (od jiných výrobců nebývalé!). Módní kousky, ovšem na jednu sezónu, jsem kupovala v Budapešti. A když u nás v Bratislavě nebyl v obchodě Snahy výběr dle mne, jezdila jsem si pro ně do Brna. Žádný problém, když jsem měla režijní průkazku. Mno, teď už si kupuji ty "zdravotní", ale výběr je dobrý, ovšem za nekřesťanský peníz, když chcete kůži.

Také mi to zavání, nostalgií však určitě ne! Koho tím chtějí dojmout, by mne také zajímalo. Pokud má ovšem člověk na výběr, samozřejmě si vybere kvalitu. S těmi prázdnými regály jste to trefila přímo do černého! :)

Máte pravdu, je to sprostý humbuk. Koupila jsem pár výrobků, jejichž chuť si pamatuji, třeba salám Gothaj. No, fuj! Něco tak hnusného ani za socíku nedělali. Ruská zmrzlina - to samé. Jsou to jen napodobené obaly na superhnusných šmejdech.

To je více či méně úspěšný marketingový tah, ale určitě ne sprostý humbuk. Kam na to výrazivo chodíte? Já jsem si v té akci koupila Namo a mýdlo s jelenem, a jsem spokojená, drahé prací prášky na namáčení prádla nepotřebuji.

A také si myslím, že není špatné si občas připomenout, jak jsme si tu za socíku žili... Stačí mi pohled na mléko v igelitovém sáčku a osypu se, a jdu potěšit oko k regálům s mléčnými výrobky a vybrat mléko, které se mi nevylije do tašky, než ho stihnu donést domů a bude poživatelné.

Já to nevyhledávám ale nevadí mi to...s trochou úsměvné nostalgie vzpomínám, ale lehká doba to nebyla...jenže dětství a mládí nám s odtupem připadá krásné, ikdyž okolo to bylo hnusné