Mamince bylo ve čtvrtek 84 let., pořád doma soběstačná. Už jsme si s bráchou zvykli na její telefonické hlášky typu: obstarala jsem zahrádku, uklidila půdu i sklep, byla dneska dvakrát ve městě (o franckkách) i na hřbitově za dědou, Jedním dechem pak dodala, že nemůže chodit, jak ji bolí nohy, záda a vůbec celý člověk. Místně příslušný brácha ji denně osobně kontroloval,
No, v ten čtvrtek, kdy jí přišli známí gratulovat, telefonovali s přáním, to babičku, podle mne, vzalo, Je v nemocnici na JIPce, po úrazu (šla si v noci nakoupit), totálně dezorientovaná.
Ráno jsem do nemocnice volala, spojovatelka byla velmi příjemná, i popřála hodně štěstí. Pan doktor chtěl po mně heslo. To jsem neznala, jen jsem se jej snažila oblomit přesným datem maminčina narození. Ucedil toliko, že je to lepší, víc jsem z něj nedostala.
Chápu ono GDPR (nebo jak to je). Osobně je mi úplně fuk, kdo, co, kde a jak o mně ví.
Sakra, jen jsem chtěla vědět, jak je mámě v nemocnici. Zítra tam ráno jedu a beru s sebou rodný list.