Předesílám, že jsem humanitně vzdělána a ekonomice rozumím toliko na úrovni své domácnosti. Tedy vím, že mohu utratit jen to, co mám; spíše tedy méně, abych si mohla našetřit na zimní boty ap. Má mikroekonomika je velmi jednoduchá, měsíčně mi přijde důchod, poplatím co je pravidelné, ve zbytku se snažím rozumně pohybovat.
Ale když je teď moderní finance někde hledat, zkusila jsem to taky. Nenašla jsem. A to jsem obrátila všechno, kasičku i kapsy. Zřejmě si do svého rozpočtu dobře vidím. Staré kupecké počty: má dáti - dal. A jak jsme říkali po revoluci: ukradli jsme - ukradli nám.
Jen mi řekněte, jak to ve vládě dělají, že hledají a občas i najdou. Buď o všem nevědí, někde tam peníze hnijí, možná, snad, tuhle uberou, tamhle tedy přidají/najdou. Jak říkám, to jsou pro mě vyšší počty.
Stejně mi připadá, že politici hledají peníze jako houby. Buď rostou/urodí se/dobrý rok, nebo ne.Nemohu se ovšem zbavit dojmu, že na něco se peníze najdou a na něco ne.
Ministerstvo dopravy teď bude na své nemalé náklady odstraňovat bilboardy od dálnic a silnic I.tříd. Náklady pak, správně, vymáhat od provozovatelů. Zase běh na dlouhou trať. Fůra peněz bude zase viset ve vzduchu, ale ne zaviněním ministerstva dopravy. To na tuto akci peníze někde NAŠLO.
(Mezi námi, taky mohu ještě finance ve své mikroekonomice najít. Když přestanu kouřit.)
Aneb, kdo hledá, najde. Že, pane ministře financí?!