Myslím to dobře. O zdraví, ať už fyzickém nebo duševním, se nežertuje. Většina z nás to zná ze svého okolí. Máme-li v rodině nebo okruhu svých blízkých či známých osobu, která nejen, vzhledem ke svému věku, již zcela sebou
nevládne, snažíme se ji šetřit a víceméně odstraňovat z jejího okolí překážky materiálního i duchovního rázu, které by ji mohly uškodit, v lepším případě tzv. nadzdvihnout ze zavedeného pořádku.
Je hodně těch, kteří nabízenou ohleduplnost a pomoc odmítají, dokonce se proti ní bouří a obětavé blízké častují nejen nadávkami, ba i vyhrůžkami, uchýlí se i fyzickému násilí, ovšem jehož síla je adekvátní jejich fyzickému stavu. Tak například babička mého muže hodila po své dceři, mé tchýni, budík.
Soucit, empatie, pochopení a laskavost. Tak se stavím v této rozjitřené době k našemu prezidentovi, kterého jsem nevolila a volit, z důvodů zde uvedených shora i zdola, nebudu.
Každým je rokem Sněmovna reprezentantů (nebo i celý Kongres? nevím) USA seznámena s lékařskou zprávou o zdravotním stavu prezidenta. No, kdyby se tak dělo u nás, to by nejspíš Parlament zasedal nepřetržitě tři dny a tři noci, než by si zprávu, o jejímž značném rozsahu jsem přesvědčena, vyslechl.
Náš pan prezident má své roky a tomu odpovídající zdravotní stav. Kdo z nás ostatně, důchodců, netrpí hypertenzí, cholesterol je sviňa, cukrovka nebolí, a že nás píchá, aniž by nám to bylo příjemné? Stačí pak takřka nevinná viróza a člověk by padl ksichtem just do vitríny, ani to nemusí být ta s korunovačními klenoty. I to prezidentovo zakopávání ještě soudný člověk bere. Pořád mu někde natahují jako naschvál koberce a to by v tom byl čert, aby při vítání davů prezident přehlédl střapce, jímž se diabetická noha navíc stižená neuropatií nedokáže vyhnout. Ještě, že jsou nablízku pochopové. Tak jako při výstupu z letadla v Čině a jinde. A že prezidenta přivezli na společné focení na vozíčku? No, bóže, Dominátora po Naganu taky takto v Praze vyložili z letadla.
Fyzicky se můžeme složit kdykoliv. Jenže tady, už podle mne, je na pováženou, a to v oblasti duševní. Porušuje-li prezident to, co deklaroval při nástupu do funkce (otázka prezidentských milostí), to ještě beru, každý člověk má právo na změnu názoru. Jen asi není vhodné jej prvotně troubit do světa. Tehdy chtěl být Zeman lepší Klause, který to s milostmi dodělal definitivně ( a to chci být slušná). Jenže, a to není dávno, nechal se Zeman slyšet něco v tom smyslu, že v jistých ohledech je lepší Kalašnikov, a korunu tomu dodal, když před Putinem školskou ruštinou zahlásil, že novinářů je mnógo, a že je třeba likvidovat. Sám Putin z toho vybruslil (i když má máslo na hlavě), že je třeba je regulovat. I ta myšlenka - REGULOVAT! I to se mi hnusí.
Nemyslím, že by měl být prezident průhledný. Tento je však nevyzpytatelný, podle mě až krutý. Veřejně zesměšní premiéra (kterého osobně taky nemusím), ale je tu určitý protokol; baví se nad tím, kdy a jak odvolá Babiše; a ten případ s milostí pro Kájínka, tak to si zaslouží vlastní komentář. Už jen to, že paní prezidentová Kájínka ve věznici navštívila! Promiňte, ale já si vzpomněla na sekvenci ze Švejka, kdy hraběnka navštíví lazaret: "Český vojáček, a ják mu chutná!"
A tak se přimlouvám, vy, příznivci prezidenta Zemana, nevolte jej již. Nechte jej žít svým životem. Je to starší člověk, není zdráv a tím, že byste jej posunuli znova do prezidentské funkce (ač jsou tu jiní kandidáti), evidentně byste mu na zdraví ublížili. A to přece nechcete.
