Jsem down a úplně blbá

26. 11. 2016 22:11:09
To se tak stává, kolik lidí se takto cítí. Někdo občas, chvíli, někdo déle. Buď se z toho vyspí, potěší se s partnerem, jdou do baru nebo se nakopnou sportem. Pokud si ovšem ten blbý stav uvědomují a dokáží jej řešit.

Já si jej uvědomuji, ale, když jsem v té super down nejnižší formě, nedokáži to řešit, prostě se řítím. Jdu třikrát denně ven s pejskem, protože to jinak nejde, klepu se a potím. Musí se, hafík, přece projít, doufám, že se už vykaká,projdeme obvyklý okruh. Každý krok je pro mne utrpení, potím se, zkusím jít s ním ještě dál, třeba to bude lepší, ale není. Začne-li čichat na nějakém místě, je to trošku lepší, protože si říkám, že se mu to líbí, to už mne bolí záda, tak se ohnu a dělám, že si zavazuji tkaničky. Mám vůči pejskovi výčitky, když jsem down, přece mu tu jeho radostnou denní náladu nezkazím. Takže pořád v sobě bojuji.

Říkají tomu bipolární porucha, dříve maniodepresivní cosi. Už mám na to deset let tabletky. Kolik vzácných, chytrých lidí touto poruchou trpělo, že, Leonardo da Vinci, Vincent van Gogh si ufiknul ucho, Hemingway a Majakovskij si hodili mašli.

Když mne rapla mánie, to už teď díky novým tabletkám nemám, tak jsem byla celé noci vzhůru. Vymýšlela nemyslitelné a pejsek se měl fajnově. Chodili jsme ven co chvíli, chudák si ani nestihl pospat. Jenže jsem s lidmi vůkol komunikovala, aniž by po tom toužili, furt jim něco vyprávěla, třeba na zastávce tramvaje. Ze slušnosti chvíli poslouchali, pak se odvraceli.

Už mne ty tabletky nějak srovnaly. Jenže ráno, když na ně pohlížím, než je do sebe hodím, pořád si nemohu přebrat, jak v tom malém bílem kulatém cosi je něco, co mne zrovna srovná. Asi to tam nějak narvali.

Říkala jsem si, že mánie je vlastně fajn. Je mi dobře, jupí a hurá. Že e-shopy jsou fajn, neboť bezbolestně (strašně nerada nakupuji v klasických obchodech) vyberu co potřebuji. Ve skutečnosti co vlastně nepotřebuji. Blbá mánie. Pořád jsem měla potřebu objednávat v rodině to tomu, to zase té, ale i pro mne. Peníze letěly, a ve skříni mi visí modely s visačkami, které jsem ještě neoblékla, zrovna tak pro členy rodiny. Nějak jsem časem konečně prohlédla. spíš to bylo kvůli tenčícímu se kontu.

Takže se v tom furt mlátím. Ovšem mám dva báječné vnuky, s kterými se dají dají dělat věci nevídané, to vám řekne každá babička, a nemusí být zrovna bi-po. Jenže, ty, opice malé, mne vždy tak nabijí energií, že v noci nemohu spát. A zase vymýšlím, čekám, až bude ráno, půjdeme ven s pejskem....

Autor: Jana Mrázková | sobota 26.11.2016 22:11 | karma článku: 16.57 | přečteno: 512x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10305 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5610 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 369 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16284 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4928 | Diskuse
Počet článků 199 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 744

Dívám se kolem sebe, ale i zapátrám v bohaté paměti.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...